Slunečnice

semínka

klube se

Do Evropy přivezli drobnokvětou slunečnici Španělé v 16. století. Později v Rusku se objevila u slunečnice dědičná odchylka, vzniklá srůstem několika stonků, a vznikla tak nám dobře známá velkokvětá slunečnice, která je u Rusů oblíbeným zdrojem potravy - "semen" v černobílém tvrdším pouzdru.

Všechny části slunečnice jsou využitelné. Dřeň z lodyh představuje jeden z nejlehčích přírodních materiálů vůbec. Číňané ji používali při akupresuře ve formě doutnajících kuželíků a rovněž při výrobě hedvábí i provazů.

Slunečnice je schopna rychle čerpat vodu z půdy svými kořeny. Této vlastnosti využívají například Holanďané při kultivaci zamokřených území.

Slunečnici lze pěstovat na jakékoli pro vodu dobře propustné půdě, nejlépe však na hlinité. Listy, které lze dobře usušit, a poupata slunečnic se sbírají podle potřeby. Zralé terče se odřezávají, jakmile se začnou ohýbat, a zavěšují se v suchém prostředí, dokud se nažky nezačnou samy uvolňovat. Lodyhy se sklízejí až na podzim.

Široké spektrum využití nachází slunečnice zejména v kuchyni a celkově v domácnosti. Semena se luští z nažek a jedí syrová nebo pražená. Klíčící rostliny je možné přidat do salátů, a také na obložené chleby. Délka klíčku však nesmí přesahovat 6 mm, protože rostlina pak získává trpkou chuť. Syrová poupata slunečnice, nebo spíše nerozvinuté mladé úbory, se jedí v salátech nebo se dusí a podávají jako artyčoky.

Slunečnice se pěstuje jako "vodní pumpa" blízko domu, která slouží jako letní ochrana proti vzlínání vlhkosti ( podporující některé druhy plísní), a obecně jako drenážní rostlina. Celé nažky slunečnice se dají využít jako krmivo pro drůbež, aby se zvýšil snes vajec. Z květů lze vařením získat například žluté barvivo. Usušené listy se dají kouřit. Vláknité části lodyhy se užívají pro výrobu textilu a papíru, kdy se jemná zlatavá vlákna usušených stonků přimíchávají do papírové kaše, a rovněž se spalují. Takto vzniklý popel se rozhazuje jako draselné hnojivo. Další možnost využití dutých stonků je výroba píšťal.

V kosmetice se vylisovaný olej semen dá použít různými způsoby blahodárnými zejména pro kůži. Obsahuje totiž vitamín F a jiné látky prospěšné pokožce.

Semena slunečnice mají výrazné léčebné účinky. Sníme-li denně hrstku semen nebo 15 kapek oleje třikrát denně, získáme ochranu proti kašli, úplavici a zánětu ledvin. Semena je rovněž možno povařit 20 minut a nápoj vzniklý povařením vypít. 

Slunečnice vyžadují slunné a chráněné stanoviště (hlavně proti prudkému větru, který může vyšší druhy snadno polámat či vyvrátit z kořenů) a vzdušnou, propustnou, na živiny bohatou zeminu (např. směs kompostové zeminy a písku v poměru 1:1). Za teplých slunečných dnů jsou náročnější na zálivku – nedostatek vláhy se brzy projeví výrazným svěšením listů i květů. Po zálivce však rostliny obnoví velice rychle zásoby vody. Slunečnice by se tedy měly dostatečně zalévat, za teplého počasí každý den. Pokud je zemina dostatečně výživná, nemusíme je hnojit.

Plánujeme vysadit podél plůtku.(sázeli jsme 20.února...zatím se jí daří!)